Eva Ava Šranková - Život v hříchu

Ak máte radi historické romány, tak sa môžete tešiť na príbeh Evy Avy Šrankovej, ktorej 13. júla
vychádza český preklad známeho diela Život v hriechu.

 Život v hříchu vychádza v českom vydavateľstve Brána.
Dej príbehu sa odohráva v strednom Taliansku a autorka v románe odkrýva krutosť, moc, intrigy, ale aj lásku a pohnuté osudy postáv vtedajšej doby.
Šranková si dala záležať a príbeh sa opiera o reálne historické fakty.
Tento lákavý knižný balíček Vás určite osloví, pretože okrem posolstva, ktoré je ukryté medzi riadkami sa stretnete aj s veľkou nenávisťou, krutosťou a mocou vtedajšej cirkvi, ktorá bojuje s nehou a láskou. Všetky tieto atribúty vytvárajú harmonické dielo, ktoré osloví všetkých čitateľov, ktorí preferujú hodnotné diela.

Recenziu na Život v hriechu si môžete prečítať TU.

Historický román Život v hříchu je nevšední příběh o lásce, zradě, odvaze a vzácné relikvii z dob středověké Itálie, kdy se do dějin nesmazatelně zapsaly hrdinské, ale i zvrhlé činy rytířů, často zaslepených bezohledností a touhou po moci.

Odehrává se krátce po Druhém lateránském koncilu, který nejenže ukončil papežské schizma, ale byl na něm uzákoněn i povinný celibát kněží a jejich manželství byla zrušena. Kromě intrik tehdejší společnosti odhaluje příběhy tří hlavních představitelek – Adelasy, Arianny a Alessandry –, jejich život v nemalé míře ovlivní jeden a ten samý muž.

Jak se samy vyrovnají s údery osudu, když je nejkrutěji zraní právě ti, kteří jim měli podat pomocnou ruku? A k jaké nejposvátnější křesťanské relikvii, o které se traduje, že má magickou moc, se dostali obdivovaní, ale i tolikrát hanění templářští rytíři? 

Úryvok:

Benátky, květen 1139

Když Paolo del Maro vkročil na Piazza San Marco, nad kanály s mořskou vodou se vznášel mlžný opar a kradmo se plížil do baziliky postavené uprostřed náměstí. 

Na okamžik nehybně postál – zazdálo se mu, že město, které tolik miloval, najednou vypadá jinak. Zachvěl se. Přitáhl si plášť přehozený přes ramena a zrychlil krok, jako by se obával, že mu zkříží cestu noční přízraky, schovávající se pod tmavými oblouky. Ale démoni noci vyčkávali.

Kněz vešel pod portál chrámu a blížil se ke dveřím. Hledaje útočiště vstoupil dovnitř.      

Měkké světlo lojových svíček osvětlovalo interiér Baziliky di San Marco a zahánělo temnotu.

Paolo del Maro se zadíval na třpytivé, zlaté a bronzové mozaiky, kterými byl chrám vyzdoben. V uklidňujícím tichu poklekl pod apsidou, nevnímal chlad stoupající z mramorové podlahy pokryté perletí, znázorňující geometrické vzory a zvířata. „Christe, miserere...“ zahloubil se do modlitby, která mu měla poskytnout dočasnou úlevu. S čelem přitisknutým ke kameni nezaslechl nepatrný šramot, ani opatrné kroky blížící se k němu.

Bolest, která ho vzápětí zasáhla, trvala pouze chviličku. Krátce po útoku vraha vydechl kněz naposledy.

Fantom nedbal na tanec smrti, který v Božím domě způsobil, otočil se a vyklouzl z chrámu.

Noc ještě víc ztmavla, když prošel pod vstupním portálem, proběhl vedle strážní věže postavené na římských základech, trhu, který patřil k největším v Benátkách, a zamířil k přístavišti Canal Grande, kde na něho čekala gondola.